Novela zákona o DPH od 1.4.2011

Cílem předpisu je především omezit daňové úniky a transportovat do zákona novelizovaná ustanovení směrnice č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty.

Ručení za nezaplacenou daň (§ 109, § 109a)

Podle novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, bude odběratel od druhého čtvrtletí letošního roku ručit za daň neodvedenou jeho dodavatelem v případě, že věděl nebo vědět měl a mohl, že

• daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena,
• plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění, se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit,
• dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.

Podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, který začal platit 1. ledna 2011, bude důkazní břemeno na správci daně, nikoliv na daňovém poplatníkovi. To znamená, že finanční úřad musí dokázat, že poplatník věděl nebo mohl vědět, že dodavatel daň neodvede. Procesní postup vůči ručiteli upravuje § 171 a 172 daňového řádu.
Odběratel bude také nově ručit za daň neodvedenou dodavatelem, pokud bude cena za dodání zboží nebo poskytnutí služby bez ekonomického opodstatnění zjevně odchylná od ceny obvyklé. V tomto případě bude důkazní břemeno na odběrateli. Ten bude muset zdůvodnit finančnímu úřadu rozdíl mezi cenou stanovenou a cenou tržní.
Jestliže bude mít odběratel vážné pochybnosti o tom, zda dodavatel finančnímu úřadu daň zaplatí, bude moci využít tzv. zvláštního způsobu zajištění daně. Daň z přidané hodnoty tak poplatník uhradí místo dodavateli přímo správci daně na jím vedený depozitní účet dodavatele. Pro tento případ je do zákona doplněn nový paragraf 109a, který postup zajištění daně upravuje.

Přenesení daňové povinnosti na odběratele (§ 92c, § 92d, § 92e)

V případě některých tuzemských zdanitelných plnění je zaveden takzvaný reverse charge mechanismus, kdy daň z přidané hodnoty bude místo dodavatele odvádět státu odběratel.
 
Reverse charge mechanismus spočívá v tom, že dodavatel neúčtuje odběrateli DPH ze zdanitelného plnění, ale daň přizná a odvede odběratel. Ten si zároveň může z tohoto plnění uplatnit odpočet. Cílem navrženého vládního opatření je omezení daňových úniků.
Česká republika uplatňovala tento zvláštní režim u lokálních plnění dosud jen pro dodání zlata. Novelou je navrženo rozšíření i pro tyto případy:

• dodání a zpracování šrotu a odpadu, 
• obchodování s emisními povolenkami, 
• poskytnutí stavebních a montážních prací.

U poskytování stavebních a montážních prací se bude režim přenesení daňové povinnosti uplatňovat od 1. ledna 2012. V případech, kdy budou poskytnuty stavební práce osobám, které nejsou plátci DPH, se reverse charge mechanismus používat nebude. Daň tak odvede dodavatel.
U obchodů s odpady a emisními povolenkami se začne tento režim uplatňovat už od 1. dubna 2011, stejně jako ostatní ustanovení novely. 

Oprava základu daně a výše daně (§ 42, § 43)

Změna ustanovení přináší jednoznačnou povinnost vystavit opravný daňový doklad i v případě, kdy se základ daně snižuje. Dochází k úplné změně struktury ustanovení, která se týkají oprav základu daně, oprav výše daně a vystavování opravných daňových dokladů. Do zákona se vkládají nové paragrafy 42 až 46 a ruší se paragrafy 46a, 49 a 50. Podmínky, při jejichž splnění plátce opravuje základ a výši daně, se však oproti předchozí úpravě zásadně nemění.
Důležitou změnou je stanovení povinnosti opravy základu daně ve všech případech, to znamená i tehdy, kdy se základ daně snižuje. Jedná se například o případy, kdy odběrateli byla poskytnuta sleva po datu uskutečnění zdanitelného plnění, nebo došlo k vrácení zboží. Podle současného znění zákona mají poplatníci povinnost vystavit dobropis pouze v případě zvýšení základu daně, v případě snížení základu daně je vystavení opravného daňového dokladu dobrovolné. Opravný daňový doklad musí plátce vystavit do 15 dnů ode dne zjištění skutečností rozhodných pro provedení opravy. I nadále bude platit, že opravu lze provést maximálně do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění.
V případě oprav z důvodu chybně vystaveného daňového dokladu, kdy poplatník odvede daň vyšší, než mu ukládá zákon, bude možné tuto chybu opravit pouze prostřednictvím dodatečného daňového přiznání. Současné znění zákona v tomto případě umožňuje plátci rozdíl v dani uplatnit v přiznání za období, v němž byl opravný daňový doklad doručen odběrateli.
Mění se i terminologie v této oblasti. Novela ruší pojmy dobropis a vrubopis, nově se bude používat pouze pojem opravný daňový doklad.

Možnost opravy daně u neuhrazených pohledávek (§ 44)

Novela zákona o dani z přidané hodnoty upravuje možnost opravy daně u pohledávek za dlužníky, kteří jsou v insolvenci. Na základě tohoto ustanovení bude mít dodavatel možnost požádat o vrácení odvedené daně z přidané hodnoty, pokud mu jeho odběratel nezaplatil za dodané zboží nebo poskytnutou službu a insolvenční soud proti odběrateli zahájil insolvenční řízení. Opravu výše daně bude možné uskutečnit jen v případě splnění několika podmínek, a to: 

• pohledávka vznikla v době nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku a dosud nezanikla, 
• dodavateli vznikla při uskutečnění zdanitelného plnění povinnost přiznat a zaplatit daň, - odběratel je v insolvenčním řízení a insolvenční soud již rozhodl o způsobu řešení úpadku, 
• odběratel a dodavatel nejsou osobami blízkými, kapitálově spojenými osobami, ani osobami, které podnikají společně například na základě smlouvy o sdružení, 
• dodavatel doručil dlužníkovi opravný daňový doklad, 
• dodavatel přihlásil tuto neuhrazenou pohledávku nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, pohledávka byla zjištěna a v insolvenčním řízení se k ní přihlíží. 

Nárok na odpočet daně (§ 72 - § 79)

Od  1. dubna 2011 uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty podmíněno držením daňového dokladu.
Pravidla pro uplatnění nároku na odpočet daně jsou definována paragrafem zákona o dani z přidané hodnoty. V rámci novely byl do zákona vložen zcela nový text tohoto oddílu obsahující několik věcných změn. Nejpodstatnější z nich, která se bude týkat téměř všech účetních, je obsažena v § 73 odst. 1 písm. a). Podle tohoto ustanovení nebude mít plátce nárok na odpočet daně, když nebude mít k dispozici příslušný daňový doklad. Od druhého čtvrtletí letošního roku už tedy nebude možné uplatnit odpočet v období, kdy došlo k uskutečnění zdanitelného, pokud plátce neobdržel zároveň do konce tohoto období také daňový doklad.
Výjimkou jsou nároky na odpočet daně, kdy plátce daně přijme službu nebo zboží z jiného členského státu od osoby povinné k dani, která nesídlí v České republice. V tomto případě není pro uplatnění nároku na odpočet daně držení daňového dokladu podmínkou. Plátce může nárok na odpočet prokázat jiným způsobem podle daňového řádu.
Nárok na odpočet daně nebude možné uplatnit také v případě, kdy přijatý daňový doklad nebude obsahovat údaje rozhodné pro výpočet daně nebo DIČ. Ostatní náležitosti bude možné stejně jako dosud prokázat jiným způsobem.
Další změnou v této oblasti je povinnost krácení nároku na odpočet při použití dlouhodobého majetku (např. automobilu), který plátce používá pro ekonomické i pro soukromé účely, už v okamžiku pořízení majetku.
Prodlužuje se také lhůta pro úpravu odpočtu daně u pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor z pěti na deset let.

Změna určení místa plnění u některých služeb (§ 10b)

Došlo také ke změně pravidel pro stanovení místa plnění u služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy. Zatímco nyní je místem plnění při poskytování služeb v těchto oblastech místo, kde se tato akce skutečně koná, nově bude místem plnění místo sídla příjemce služby. Výjimka se vztahuje pouze na oprávnění ke vstupu na tyto akce, kdy místem plnění bude místo, kde budou tyto služby skutečně poskytnuty.