Česká legislativa definuje tři způsoby oceňování zásob. Jaký je mezi nimi rozdíl a jakou metodu zvolit?
Oceňování zásob a zásob vytvořených vlastní činností definuje § 25 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, § 49 vyhlášky č. 500/2002 Sb. a české účetní standardy č. 015 – Zásoby.
Ve chvíli, kdy firma pořizuje zásoby, musí nutně vést i nějakou skladovou evidenci. S vedením skladové evidence se pojí povinnost oceňování zásob a v případě vedení účetnictví i povinnost účtovat o pořízení a vyskladnění zásob. O způsobech účtování zásob jsme vás informovali v naší předchozí aktualitě a dnes si povíme o metodách oceňování zásob.
Pořizovací cenou se pro účely oceňování rozumí
- cena, za kterou byl majetek pořízen (nakoupen) vč. pořizovacích nákladů (§ 25 odst. 5 zákona o účetnictví)
- reprodukční pořizovací cenou cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje
- vlastní náklady u zásob vytvořených vlastní činností přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost. Do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných položek plus další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou (např. energie, mzdové náklady apod.).
Oceňování zásob lze dle § 25 odst. 4 zákona o účetnictví provést třemi způsoby
- pevnou skladovou cenou
- váženým aritmetickým průměrem
- metodou FIFO
1. Pevná skladová cena
Jedná se o nejjednodušší způsob ocenění zásob. Naskladnění i vyskladnění vždy proběhne pevně danou pevnou skladovou cenou.
Zdá se to jednoduché a výhodné, pokud se nám nemění nákupní ceny. Pokud ale potřebujeme skutečný stav ocenění zásob (což potřebujeme pro způsob účtování skladu A průběžně a pro způsob B minimálně v okamžiku inventury), tak musíme vypočítat tzv. oceňovací rozdíly a ty poté promítnout do účetnictví.
Příklad
Pevná cena zásoby (zboží) je stanovena na 250 Kč za ks. Tuto cenu použijeme jak při skutečné ceně 200 Kč za ks, tak při skutečné ceně 300 Kč za ks.
2. Vážený aritmetický průměr
Aritmetický průměr se nejčastěji přepočítává vždy při naskladnění zásob. Změna ceny tedy může nastat při každém nákupu. Při výdeji zboží se poté pracuje s cenou, která byla spočtena aritmetickým průměrem k datu vyskladnění.
Pro výpočet váženého aritmetického průměru se pracuje s tímto vzorcem:
Zásoba na skladě v Kč + Aktuální přírůstek v Kč / Množství zásoby na skladě + Aktuální množství přírůstku
Průměrná cena má šanci fungovat automaticky, ovšem výpočet dle vzorce selhává ve chvíli, kdy se stav skladu dostane “do mínusu”. V takovém případě je nutné záporné stavy narovnat buď inventurou dané zásoby, nebo hledat chybu v časové posloupnosti (tzn. že byl nejprve proveden výdej ze skladu a až poté se dle příjemky naskladnilo).
Příklad
Na skladě evidujeme zásobu konkrétního zboží v počtu 10 ks a v celkové skladové ceně 2.500 Kč. Pořizujeme nákup této zásoby (zboží) v počtu 30 ks v ceně 7.350 Kč. Vážený aritmetický průměr se spočte:
2.500 + 7.350 / 10 + 30 = 246,25. Nová skladová cena bude ve výši 246,25 Kč.
3. Metoda FIFO
FIFO je zkratka anglického sousloví First In, First Out (volně přeloženo jako první dovnitř, první ven). Někdy se také používá termín „fronta“ (queue). Jednoduše to znamená, že nejprve vyskladňujeme ty zásoby, které jsou nejstarší. Jako příklad principu metody FIFO si můžeme uvést běžný nákup do domácnosti – v lednici máme jeden jogurt. Z obchodu přineseme další jogurt – v lednici ho dáme za ten, který už tam je, abychom při následně konzumaci nejprve spotřebovali ten starší.
FIFO je poměrně stabilní metoda oceňování, ale v případě kombinace několika různě drahých nákupů výpočetně složité a při používání šarží se může zdát i nelogické - vydávaná šarže nemusí odpovídat nejstaršímu nákupu, takže se vydává v úplně jiné ceně, než v jaké byla pořízena.
Příklad
02.05. jsme nakoupili zásobu v počtu 30 ks za 7.350 Kč (245 Kč / ks).
10.05. jsme nakoupili zásobu v počtu 10 ks za 2.600 Kč (260 Kč / ks).
15.05. jsme prodali 31 ks zásoby – 30 ks za 7.350 Kč (245 Kč / ks) + 1 ks za 260 Kč. Celková skladová cena vyskladnění tedy bude v částce 7.610 Kč.
Při použití způsobu 2 (vážený aritmetický průměr) a způsobu 3 (metoda FIFO) je nutné účtovat na jednotlivé analytické účty. V rámci jednoho analytického účtu nelze tyto dva způsoby kombinovat.
Poznámka
Existuje ještě čtvrtá metoda, která ale v ČR není povolena. Jedná se metodu LIFO.
LIFO je opakem FIFO a vyjadřuje zkratku anglického sousloví Last In, First Out (volně přeloženo jako poslední dovnitř, první ven). Někdy se také používá termín „zásobník“ (analogicky se zásobníkem na zbrani, kdy první vložený náboj vystřelíme jako poslední). U nás tato metoda není povolena pravděpodobně kvůli období inflace a neustále se zvyšujícím cenám. Tzn., že poslední nákup je vždy ten nejdražší. V případě použití metody LIFO bychom do účetnictví přenášeli nejvyšší ceny a tímto bychom si zvyšovali náklady, resp. snižovali daňový základ.
